Dvojí cena pravidel

Tři roky spolu? Teď dostaneš tři minuty, abys dokázal, že nejsi podvodník. 🧐
Takhle včera začal můj 126. badmintonový zápas.

„Ještě mi, prosím, ukažte ten ověřovací QR kód.“

S vytřeštěnýma očima se podívám na recepční Hamru Braník. Jaký kruci QR kód? Pomyslím si. Vytáhnu telefon, otevřu prohlížeč a čekám. Nic. Kolečko se točí… Musím před barák, protože na Hamru Vodafone prakticky nemá pokrytí. 📵

Mimochodem, Vodafone, nechcete s tím něco udělat?

Když se webovka načte, v horním menu najdu malý piktogram QR kódu. Kliknu. Objeví se QR kód s platností tři minuty.

A teď běž, Foreste! Rychle! 🏃‍♂️

Zpátky na recepci. Tik tak. Mezitím už tam stojí někdo jiný. Za ním další člověk. Telefon v ruce, kód na displeji, napětí stoupá. Nakonec to tak tak stíhám. Všechno je v pořádku. Pocity? Mizerné. O to víc, když si uvědomím, že to bylo kvůli slevě 40 Kč. 😵‍💫🤡

Tři roky jsem ve Vaší lize – službě, která vám co měsíc za 200 Kč vygeneruje ve zvoleném sportu čtyři soupeře podobné úrovně. Dnes jsem si spočítal, že mě samotné ligové poplatky vyšly už na 7 660 Kč.

Aby bylo jasno, Vaši ligu mám rád. Díky ní pravidelně hraju, potkal jsem zajímavé lidi a mám důvod zvednout zadek od počítače. 🙏

Co je tedy špatně?

Někdo vzal dobrou věc a zhoršil ji nedomyšleným technickým řešením.

Doteď to fungovalo jednoduše. Přišel jsem, řekl, že hraju zápas Vaší ligy, dostal slevu a šel hrát. Nově musím otevřít webovou aplikaci, tedy něco, co je závislé na připojení, přihlášení, telefonu, operátorovi, prohlížeči a ochotě internetových bohů spolupracovat. 😇

Aby to mělo správný sportovní rozměr, QR kód platí tři minuty. V kanceláři u stolu to možná vypadalo skvěle. Wi-Fi. Kafe. Klid. Někdo klikne, kód se zobrazí, všichni pokývají hlavou: „Super, tohle funguje.“ ✅

Jenže dobré technické řešení se nepozná podle toho, že funguje v ideálních podmínkách. Pozná se podle toho, že funguje v terénu. Počítá s tím, že na recepci nemusí být signál. Že hráč není vždy přihlášený. Že telefon může být pomalý. Že recepční nemá čas dělat support cizí webové aplikaci a že za vámi stojí fronta.

Tohle je klasický příklad špatného businessového přemýšlení.

Vyjednám lidem slevu a pak je zatížím kontrolou. Však za to mají slevu, tak snad něco vydrží. U nás v kanceláři to navíc fungovalo, ne?

Každé pravidlo má dvě ceny. Viditelnou a skrytou.

Viditelná je ta vyčíslitelná, skrytá může překvapit. Drobná podráždění. Dlouhé načítání na špatném signálu. Trapné momenty na recepci, kdy člověk vypadá, že žebrá o něco, na co nemá nárok. 😮‍💨

Nejsem proti rozumné kontrole. Vadí mi, když kvůli pár nepoctivým přidáme překážku všem ostatním a nezeptáme se, kolik to bude stát je. 🎯

Skutečná otázka totiž nezní: „Umíme to vyřešit?“
Skutečná otázka zní: „Opravdu to musíme řešit?“ 🤔

Někdy je levnější lidem důvěřovat protože sleva, kterou sice vyjednáte, ale pak se lidem díky ní sami znechutíte, může být překvapivě drahá.

Máte někdo obdobnou zkušenost?